Musím se ohradit proti příspěvkům strašícím prašností kaolinu a vyjádřit se k nim. Prosím Vás o jeho ocitování na Vašich stránkách. Překvapuje mě ta samozřejmost, se kterou se vyjadřují lidé k problematice těžby, aniž by ji zažili, aniž by zřejmě někdy drželi mokrou hroudu kaolinu v ruce. Já ano, vím o čem mluvím. 

Jsem ročník 1947, narozena ve Vidnavě. Bezprostřední okolí dolu, pohled na těžený, někdy krásně barevný kaolin, starý dub, následující březový hájek a nezarostlá výsypka /kaolinka/ nad střelnicí s úžasným výhledem na Rychleby a do Polska byly pro nás, děti, rájem, kde jsme strávily mnoho času. V neděli byly tyto partie oblíbeným cílem dospělých, chodily tam na procházky celé rodiny. Dnes už všechno dost zarostlo, příroda si brala poměrně rychle zpět dokonce i netěžené partie přímo v dole. A nikdy, opakuji NIKDY a nikde se neprášilo, kde se tato informace vzala, netuším. To neznáte ani jednoho staršího spoluobčana, abyste s ho zeptali? Nemluvím ovšem o tehdejším zastaralém provozu šamotky v Kraši, který je už dávnou minulostí.

A zpochybňování znalostí Mgr. Martina Hanáčka Ph.D. – pracovníka Muzea v Jeseníku a autora sbírky bludných balvanů ve Velké Kraši, to ponechávám bez komentáře. Jeho tituly uvádím, na rozdíl od něho, všechny. Nejsou to ozdoby jeho jména, ale označují léta studií vysokoškolských a následných náročných studií několik let ještě po vysoké škole. A upozorňuji, že nejsem zaujatá, osobně ho neznám. Ale pokud se někdo alespoň trochu o problematiku kaolinu zajímá, jeho jméno a práci o kaolinu na stránkách muzea objeví.

M.Brejníková

28.9.2023