Historie těžby

První zmínka o využívání vidnavského kaolinu pochází z roku 1786. Ve větším měřítku bylo ložisko těženo od roku 1816, kdy byl otevřen tzv. Starý lom. V roce 1897 byl ve Vidnavě postaven závod na výrobu šamotu. V roce 1921 byl otevřen tzv. Nový lom a vybudována štola pro vyvážení suroviny. Těžba ložiska pokračovala i během druhé světové války. V poválečném období se ložisko a výrobní závod staly součástí národního podniku Moravské šamotové a lupkové závody, později přešly pod Poštorenské keramické závody Břeclav-Poštorná. Těžba kaolinu pokračovala až do 70. let 20. století. V 70. – 80. letech minulého století byl na ložisku proveden rozsáhlý geologický průzkum (Křelina, 1973 a 1980), který ověřil množství a kvalitu zásob kaolinu. Právě poslední dobou se velmi dynamicky vyvíjí situace na trhu keramických surovin, takže uplatnění suroviny po obnovení těžby se značně liší od předpokladů, z nichž vycházely dřívější ložiskové průzkumy.

vidnavský kaolin ekologická těžba kaolinu historie
historie těžiště vindava vlecka

Úzkorozchodná trať

Úzkokolejka do šamotky ve Vidnavě, provozovaná v letech 1921 až 1955, představovala významnou součást místního průmyslového dědictví. Její historie a pozůstatky dodnes odrážejí minulost této oblasti, na kterou Vidnavský kaolin chce navázat. Tato úzkokolejka s rozchodem 600 mm měla svůj výchozí bod v areálu podniku a směřovala jihovýchodním směrem. Její hlavní větev pokračovala směrem k tunelu z roku 1921, který byl vybaven klasicistním portálem a měřil přibližně 400 metrů. Celková délka úzkokolejky přesahovala 2 km, ale jediným dosud dochovaným úsekem s kolejemi je betonový most přes řeku Vidnávku. Ostatní části úzkokolejky, včetně větví vedoucích k lomům a v areálu šamotky, jsou již minulostí. Tato úzkokolejka je důležitou součástí průmyslového aspektu regionu Vidnava a jeho historického vývoje.

Napište nám